Ve dnech 2. – 17. července se v Dunícím údolí u Sokolova konal tábor Mladých ochránců přírody Dráčat a Vlčat z Blatné. Dvacet osm dětí a 4 až 5 vedoucích se po dobu dvou týdnů věnovalo programu, jehož hlavním tématem byli indiáni severní Ameriky a jejich blízký vztah k přírodě. Zdobili jsme si doma připravené indiánské oděvy, vyráběli jsme lapače snů, tkali jsme na indiánských stavech, pokoušeli se rozdělat oheň třením dřev, … ale taky jsme navštívili rezervaci SOOS a města Kraslice a Karlovy Vary.
Byť nám v průběhu tábora docela dost pršelo, válčili jsme s epidemií rotavirů přivezenou někým z účastníků z domova a nakonec s malými vroubky přestáli i kontrolu hygienika, tábor se celkově vydařil.
I po výletě v Kraslicích nás z našich snů vzbudili v 7:30, no minuta sem minuta tam. Moc nám to nevadilo, pač na nás čekala velká pokladovka ovšem bez pokladu. Služba udělala snídani a po ní vyrazila první skupina na již zmíněnou pokladovku. A to byste nevěřili, co tam bylo za úkoly. Tak třeba ten první, určitě víte, že strouhy odvádějí někam vodu, no a když přes tu strouhu vede cesta, je pod ní umístěna, dá se říct, roura. A naneštěstí ta roura byla celkem suchá, takže si jistě domyslíte, že tou rourou jsme museli prolézt …:-(. U tohoto úkolu nám asistoval Adam nebo Michal, který kouzlil jednu fotku za druhou, no a pak nám jen zamával a my museli vyrazit na pospas ztřeštěným úkolům sami. Některé z dalších úkolů byly třeba určování azimutu bez buzoly nebo zpívání na pařezu píseň dle vlastního výběru. Skupiny se pouštěli po patnácti minutách. Když všicí přikvačili, přes tábor viselo natažené lano a přes něj celty, protože se včera kluci a holky saunovali, ale že to byla pořádná sauna, vypadalo to jako iglů s dírou v zemi uprostřed, kde byly poskládány rozžhavené kameny. Vešlo se jich tam 6 + dva kotlíky s vodou, přičemž jeden sloužil na pití a druhý na polejvání rozžhavených kamenů, tak aby vznikala pára, ale to bylo ke včerejšku … Když všichni přišli z pokladovky, byl oběd, který chutnal velmi dobře. O poledním klidu se jen tak lelkovalo. V pozdější minutě jsme si mysleli, že Michal, který se pyšnil titulem hlavního vedoucího blouzní; chodil po táboře a klepal dvěma prkýnky o sebe. Po chvilce se k němu přidal i Adam, konečně nám vysvětlili, co záhadné klepání dřívky znamená. Je to to, že se blíží slavnostní oheň a focení a že každá skupina zapálí jeden ohýnek, který představuje třeba lásku, krásu aj. a pak všichni najednou zapálí velkou hranici. Proto se v družinách dohodnou, koho vyšlou za svého zástupce. Hned nato se šlo připravovat dřevo na velký oheň. Když bylo všechno připraveno – ohně, hranice i trošku pochodně, kterými se vše zapálí, odebrali jsme se vyfotit. Všichni byli oblečeni do indiánských obleků a namalované obličeje dodávaly iluzi opravdových indiánů. Po focení začal Michal opět svolávat k velkému ohni. Všichni se usadili do kruhu okolo ohně a vyčkávali, co se bude dít.
Čtyři zástupci z družin vstoupili do kruhu, slavnostně se rozestoupili k ohňům a za pronesení krátkého textu každý zapálil svůj oheň. A pak všichni najednou strčili své pochodně do hranice, která hned nato vzplála. Zazpívala se hned na úvod jedna píseň a po ní bylo zhodnocení z celkového dojmu z indiánských oděvů. Mezi holkami vyhrála Makina a mezi kluky Mates. Opět se zazpívalo pár písniček a konečně nastalo dlouho očekávaná chvíle, Lída nám sdělila výsledky hry v Kraslicích a pak celkové vyhodnocení tábora. Celotáborovka dopadla takto: 1. Chillipapričky, 2. Mohykáni, 3. Jepice a 4. Nilakyapamukové. Za odměnu se dostávaly přívěsky a jako každý rok všichni vyjádřili svůj názor na tábor čili jak se jim na něm líbilo. Tento tábor byl zhodnocen jako průměrný. V průběhu tohoto večera nám do kruhu posvátného ohně vstoupila Míša S. a Milan, kteří se bez jakéhokoli odpouštění vykoupali v řece. Pak už jsme jen zazpívali všechny známé i méně známé písničky. A potom se šlo spát. Míša S., K., T. a Čikina se i se spacákama odstěhovaly k ohni, chvilku si povídaly a pak celý tábor ztichl s několika zážitky navíc a dalším táborem, který měli za sebou, se uslo …
Čičmund