Brdy
Ve dnech 2.4. a 3.4. 1999 se konala výprava našeho oddílu do Brd.
V pátek v 10 hodin a 10 minut jsme se srazili v Blatné na nádraží.
Nebylo nás nijak mnoho, dorazili jen Petr S., Jarda, Ondra, Jirka
B., Láďa a já (= Michal). Koupili jsme si jízdenky do Rejkovic.
Chvilku čekáme na vlak, a při tom vyhlížíme, zda si to ještě někdo
nepřihasí. Bohužel nepřihasil. V 10:20 odjíždíme vlakem do Březnice.
Po přestupu v Březnici vystupujeme ve 12 hodin SELČ (středoevropského
letního času) v Rejkovicích a dáváme se do úmorného boje s horou
či kopcem zvaným Plešivec. Jdeme cestou necestou, zkratkou i nábližkou.
Po slabší hodince se dostáváme do jakž takž slušné nadmořské výšky a začínáme intenzivněji vnímat krásy přírody. Po chvilce se nám otevírá parádní výhled severozápadním směrem. Vidíme nám tak známé hrady Točník a Žebrák. Jdeme dál. Naše zraky objevují mnoho trampských kempů ve svahu kousek pod námi. Slézáme o kousek níž. Jsme nadšeni. "Tady by se tábořilo," říkáme si. Čas utíká, musíme jít. Dostáváme se k dalšímu výhledu - tentokrát na Brdy. Toto místo se jmenuje Čertova kazatelna (vrchol Plešivce 653 m n. m.) a ve svahu pod ním se nachází kamenné moře. Prolézáme tu všechno a z vlastních zásob obědváme.
O kus dále na nás čeká ještě jedno kamenné moře
a tak ve 13:45 vyrážíme dál. Prolézáme jej a stejně tak i menší
skalku nahoře. Teď už máme před sebou jen cestu dolů do Jinec a
pak dále do Obecnice. Po cestě ještě slézáme dvě či tři desítky
výškových metrů podél docela vysoké, téměř kolmé skály. V Jincích
se občerstvujeme a razíme dál. Přes cíp vojenského újezdu nabíráme
směr Obecnice. Po cestě náhodou vylézáme na 681 metrů vysoký Klouček.
V Obecnici spíme u Petrových známých - Marušky a Bořivoje. Večer
pijeme jako o závod různé druhy čaje (mně se podařilo hned ten první
osolit a Láďa si z toho dělal srandu ještě druhý den) a sledujeme
nám promítané diáky. Před dvanáctou se chumláme do spacáků.
Probouzíme se před osmou. K snídani do sebe šťoucháme housky s florou a marmeládou. V 9 hodin za doprovodu našich hostitelů vyrážíme. Obcházíme rybník Octárnu a při tom sledujeme majestátný Tok (uvidíme na podzim). Jdeme na Jineckou plochu (v mapě zvána Brda), tady se loučíme s našimi průvodci a dále již jdeme sami. Jinecká plocha je brdskou obdobou Šumavských plání. Velká skororovina porostlá jen vřesem a břízami.
Odsud poprvé vidíme náš dnešní cíl hrad Valdek. Přecházíme plochu, jdeme lesem skrz kamenné moře, ...
..., vycházíme na asfaltku a okolo poledne dorážíme na Valdek. Pořádně si jej prohlížíme. Po půl hodince se vydáváme k vlaku. Po cestě se ještě zastavujeme v rezervaci na Křešíně a vidíme zde hromadu konikleců.Pak už jen do Jinec na vlak a krátce po čtvrté jsme doma.
