Z historie tratí
Od jednání po stavbu
Od roku 1867 usilovala Blatná o spojení s ostatní městy železnou drahou a pokládala toto spojení takřka za životní otázku, neboť dosavadní spojení koňskými povozy a velká vzdálenost do železničních stanic brzdily hospodářský rozmach města.
Pro přepravu zboží byla ve městě zřízena spedice. Pražský speditér Emanuel Rosenbaum měl v Blatné filiálku své kanceláře. Poštovní vůz od roku 1863 vyjížděl pravidelně z Blatné ve 4 hodiny ráno do Písku a vracel se okolo 17. hodiny. Do Březnice odjížděl mezi 13. a 14. hodinou a navracel se obyčejně druhý den mezi 10. a 11. hodinou. Od roku 1890 jezdila pošta ještě do Strakonic a do Nepomuka. Také přeprava osob byla zajišťována přípřežemi, povozy hnaneckými a povozy z milosrdí. Nejbližší stanicí dráhy císaře Františka Josefa (1868) byly Horažďovice - Babiny, kam trvala jízda koňským povozem čtyři hodiny. Nejbližší stanicí dráhy Rakovnicko-protivínské (1875) byla Březnice.
Neúspěšná byla jednání o vedení tratě z Domažlic přes Klatovy, Blatnou a Tábor do Brna. Jednání o této tak zvané českomoravské transverzální dráze skončilo brzy neúspěšně, neboť v Blatné a v jiných městech nebylo prý pro tento projekt dostatečné pochopení.
Od roku 1883 se vedlo úspěšné jednání o postavení železnice z Březnice na Blatnou, Strakonice, Volyni a Vimperk až na hranice česko-bavorské do Kunžvartu (Strážného) směrem k Pasovu. Důležitost tohoto spojení od jihu k severu byla odůvodňována potřebou oživení průmyslu a obchodu v těchto okresech a nutností zmírnit chudobu pošumavsého kraje. Proto se sešli ve Strakonicích zástupci okresů Březncie, Blatná, Strakonice, Volyně a Vimperk a zvolili zvláštní komitét, který se pak obrátil na okresní, městská a vesnická zastupitelstva, průmyslové podniky, velkostatky a jiné zájemce s prosbou o udělení peněžité podpory, aby se mohly zahájit technické práce pro lokální dráhy. Blatenské městské zastupitelstvo poskytlo finanční příspěvek 500 zlatých na vyměření tratě. Komitét řídil a sledoval postup jednání. Byly vysílány deputace k říšským úřadům ve Vídni, k zemským orgánům v Praze, byli vyhledáváni čeští poslanci a jiné vlivné osobnosti, byly pořádány protestní schůze proti nepříznivému postoji vídeňských míst. Několikrát hrozilo ztroskotání celé akce.
V roce 1891 bylo ustaveno železniční družstvo, které si vytklo za cíl starati se o uskutečnění projektu dráhy Strakonice - Blatná - Březnice. Družstvo vydalo akcie ke krytí kapitálu potřebného na stavbu trati a byla rozvinuta rozsáhlá propagace k upisování akcií mezi občany. Tak se mnoho blatenských občanů stalo akcionáři, ačkoliv věděli, že akcie jim nemůžou přinést žádný zisk. Každá akcie byla finanční oběti a příspěvkem k vybudování dráhy, která byla tolik let houževnatě požadována. To se také potvrdilo při pozdějším zestátnění dráhy, kdy akcie byly jako bezcenné papíry odevzdávány. Také město Blatná, ač samo chudé, v zájmu získání potřebného kapitálu upsalo velké množství akcií celkem za 30 000 zlatých, což muselo krýt zápůjčkami u Občanské záložny pod zástavou obecního majetku, zapsaného v zemských deskách, a vypsáním tzv. pivního krejcaru.
V srpnu 1893 mohla již být provedena revize tratě, při níž byly do programu výstavby pojaty také odbočky z Blatné do Nepomuka z Březnice do Rožmitálu.
Stavba začala v listopadu 1897 a v červnu 1899 mohla být zahájena toužebně očekávaná jízda na všech třech tratích blatenských i trati rožmitálské.
Důsledky výstavby trati
Započal tak radikální převrat v životě města. Otevřela se obchodní cesta na jih, sever i západ. Železniční doprava vyvolala silnější obchodní ruch. Zemědělec byl zbaven několikahodinového trmácení povozem se svými produkty do sousedního města. Levnější doprava umožnila vznik nových řemeslných podniků a živností. Více pracovních příležitostí zastavilo vystěhovalectví a v roce 1910 - poprvé po mnoha desetiletích - zaznamenává město přírůstek obyvatelstva.
Poslední aktualizace: 30.9.2006
